Trpké orchidejové odhalení
Co nám to udělali, vždyť jsme botanici, vědci, nadšenci, žádní pašeráci,
hořekují svorně Jindřich Šmiták a Čestmír Číhalík. Zjistili totiž, že
novozélandské orchideje jsou drahé květinky.
Věděli jsme, že se orchideje nesmí z Nového Zélandu vyvážet, ale řekli jsme si,
že celník nepozná, co je orchidej. Na toto \"odhalení\" Šmitáka v novinovém
rozhovoru se dá jen nevěřícně zírat. Číhalík si zase stěžuje, že zatím nikdy
botanik nevinil druhého, že si vzal něco pro vědecké účely.
Dvakrát ouvej. Nonšalance při dodržování zákonů či mezinárodních úmluv - v tomto
případě CITES na ochranu ohrožených druhů - je v Česku známá. Hezky pohospodsku
se připisuje hlavně \"těm nahoře\". Není-li pak ale orchidejová kauza dokladem,
že ti nahoře jsou opravdu odrazem \"těch dole\"? Vždyť logika je stejná: Není
problém, že dělám něco, co se nemá. Problém je, že mě chytili.
A co všichni ti skalničkáři, nadšení botanici-amatéři, milovníci želviček, hadů,
papoušků, které při návratu z dovolených šacují celníci, zda si z cizí země
nevzali něco, co je zakázáno? Vždyť to také nejsou žádní pašeráci, jen chtějí
mít z lásky k přírodě kus té přírody u sebe doma. A kde vůbec je hranice mezi
\"botanikem\", který suší sice nezákonně, ale \"pro vědu\", a těmi ostatními?
A do třetice ouvej. Jak Číhalík, tak Šmiták nepřipouštějí, že by poškodili dobré
jméno svých zaměstnavatelů. Jen pro připomenutí: Jeden byl děkanem lékařské
fakulty olomoucké univerzity. Je tedy učitelem, tím, kdo by měl učit a formovat
děti, kdo by jim měl předávat určité hodnoty. Zrovna teď kde kdo hořekuje nad
slabým společenským postavením učitelů. Někteří to chtějí řešit udělením statutu
veřejného činitele...
A druhý je inspektorem České inspekce životního prostředí, tedy tím, kdo má bdít
nad dodržováním úmluv týkajících se ohrožených druhů. A případně stíhat všechny,
kdo je porušují. Už vidím, s jakou autoritou tak bude napříště činit. Nebo
ostatní inspektoři, vždyť jeden z nich také doufal, že \"celníci to nepoznají\".
Věru trpká jsou odhalení novozélandských orchidejí.
Co nám to udělali, vždyť jsme botanici, vědci, nadšenci, žádní pašeráci, hořekují svorně Jindřich Šmiták a Čestmír Číhalík. Zjistili totiž, že novozélandské orchideje jsou drahé květinky.
Věděli jsme, že se orchideje nesmí z Nového Zélandu vyvážet, ale řekli jsme si, že celník nepozná, co je orchidej. Na toto \"odhalení\" Šmitáka v novinovém rozhovoru se dá jen nevěřícně zírat. Číhalík si zase stěžuje, že zatím nikdy botanik nevinil druhého, že si vzal něco pro vědecké účely.
Dvakrát ouvej. Nonšalance při dodržování zákonů či mezinárodních úmluv - v tomto případě CITES na ochranu ohrožených druhů - je v Česku známá. Hezky pohospodsku se připisuje hlavně \"těm nahoře\". Není-li pak ale orchidejová kauza dokladem, že ti nahoře jsou opravdu odrazem \"těch dole\"? Vždyť logika je stejná: Není problém, že dělám něco, co se nemá. Problém je, že mě chytili.
A co všichni ti skalničkáři, nadšení botanici-amatéři, milovníci želviček, hadů, papoušků, které při návratu z dovolených šacují celníci, zda si z cizí země nevzali něco, co je zakázáno? Vždyť to také nejsou žádní pašeráci, jen chtějí mít z lásky k přírodě kus té přírody u sebe doma. A kde vůbec je hranice mezi \"botanikem\", který suší sice nezákonně, ale \"pro vědu\", a těmi ostatními?
A do třetice ouvej. Jak Číhalík, tak Šmiták nepřipouštějí, že by poškodili dobré jméno svých zaměstnavatelů. Jen pro připomenutí: Jeden byl děkanem lékařské fakulty olomoucké univerzity. Je tedy učitelem, tím, kdo by měl učit a formovat děti, kdo by jim měl předávat určité hodnoty. Zrovna teď kde kdo hořekuje nad slabým společenským postavením učitelů. Někteří to chtějí řešit udělením statutu veřejného činitele...
A druhý je inspektorem České inspekce životního prostředí, tedy tím, kdo má bdít nad dodržováním úmluv týkajících se ohrožených druhů. A případně stíhat všechny, kdo je porušují. Už vidím, s jakou autoritou tak bude napříště činit. Nebo ostatní inspektoři, vždyť jeden z nich také doufal, že \"celníci to nepoznají\".
Věru trpká jsou odhalení novozélandských orchidejí.
AUTOR: patricie.polanska@economia.cz
Věděli jsme, že se orchideje nesmí z Nového Zélandu vyvážet, ale řekli jsme si, že celník nepozná, co je orchidej. Na toto \"odhalení\" Šmitáka v novinovém rozhovoru se dá jen nevěřícně zírat. Číhalík si zase stěžuje, že zatím nikdy botanik nevinil druhého, že si vzal něco pro vědecké účely.
Dvakrát ouvej. Nonšalance při dodržování zákonů či mezinárodních úmluv - v tomto případě CITES na ochranu ohrožených druhů - je v Česku známá. Hezky pohospodsku se připisuje hlavně \"těm nahoře\". Není-li pak ale orchidejová kauza dokladem, že ti nahoře jsou opravdu odrazem \"těch dole\"? Vždyť logika je stejná: Není problém, že dělám něco, co se nemá. Problém je, že mě chytili.
A co všichni ti skalničkáři, nadšení botanici-amatéři, milovníci želviček, hadů, papoušků, které při návratu z dovolených šacují celníci, zda si z cizí země nevzali něco, co je zakázáno? Vždyť to také nejsou žádní pašeráci, jen chtějí mít z lásky k přírodě kus té přírody u sebe doma. A kde vůbec je hranice mezi \"botanikem\", který suší sice nezákonně, ale \"pro vědu\", a těmi ostatními?
A do třetice ouvej. Jak Číhalík, tak Šmiták nepřipouštějí, že by poškodili dobré jméno svých zaměstnavatelů. Jen pro připomenutí: Jeden byl děkanem lékařské fakulty olomoucké univerzity. Je tedy učitelem, tím, kdo by měl učit a formovat děti, kdo by jim měl předávat určité hodnoty. Zrovna teď kde kdo hořekuje nad slabým společenským postavením učitelů. Někteří to chtějí řešit udělením statutu veřejného činitele...
A druhý je inspektorem České inspekce životního prostředí, tedy tím, kdo má bdít nad dodržováním úmluv týkajících se ohrožených druhů. A případně stíhat všechny, kdo je porušují. Už vidím, s jakou autoritou tak bude napříště činit. Nebo ostatní inspektoři, vždyť jeden z nich také doufal, že \"celníci to nepoznají\".
Věru trpká jsou odhalení novozélandských orchidejí.
AUTOR: patricie.polanska@economia.cz
Sdílet článek na sociálních sítích